FRANTIŠEK HAVLÍČEK - TOULKY KOLEM ODRY

Slovo autora o výstavě:

Soubor, který zde vidíte, vzniká asi od roku 2014.

Řeka Odra protéká Ostravou, tak není divu, že jsem zamířil i tam. Při prvních návštěvách krajiny kolem řeky Odry jsem netušil, že to přeroste do trvalého zájmu a budou z toho desítky a desítky toulek a mnoho stovek kilometrů nachozených kolem řeky, mezi Jeseníkem n. Odrou až Ostravou.

Vypravíte-li se tam během dne, je možné, že Vás ani nic nezaujme. Krajina se při takové návštěvě zdá téměř všední. Tady musí „nastoupit“ to ranní vstávání, nebo pozdně odpolední návštěva a teprve nyní se tato krajina stává mnohočetnou mozaikou. Nenajdeme tu sice mlhavá údolí a vysoké kopce, ale to nahrazují mnohé meandry, louky a lužní lesy. Rád vyrážím brzy ráno a čekám na slunce vycházející do mlhy, a třebaže se to podaří zachytit ne moc často, je to stále kouzelné divadlo.

Každé roční období je něčím jiné, zajímavé. Podzim, přinášející zlatou barvu do stromů, nebo zima, která působí mnohdy nostalgicky až smutně, ale kterou já mám rád, nebo jaro, jež je synonymem pro probouzející se život. Já osobně zde téměř nefotografuji v létě; vše je moc zarostlé zelení, ztrácí se tvary, krajina zde působí tak nějak zmatečně.

Je stále těžší a těžší nacházet nové motivy. Není snad místo kde bych již někdy nebyl, přesto si myslím, že mé toulání kolem Odry je nekonečný příběh.

Krajinná oblast Poodří (81,5 km2) byla chráněnou oblastí vyhlášena 1. května 1991.

FRANTIŠEK HAVLÍČEK

*1952, žije v Ostravě

Zakládající člen Fotoklubu Ostrava, z. s. (1985)

„Po dlouhé roky jsem se toulal s fotoaparátem po městě, a nebyla to jen Ostrava, ale i města blízká, Opava, Frýdek-Místek a jiná a věnoval se fotografování lidí a městské architektury.
Zaznamenávat „malé“ lidské příběhy, nebo světelnou atmosféru, kde „příběhem“ jsou různé objekty mělo po dlouhou dobu mou fotografickou prioritu.“

„Časem, nebo prostě jak jsem stárnul, jsem se začal místo do města vydávat do krajiny a tu jsem začal upřednostňovat před městem stále více a více. Nyní se ji věnuji téměř výhradně. K tomu nutně patří to, co většina lidí nemá ráda, ranní vstávání. Ale představa, že budu u toho, když se ráno krajina probouzí, že budu „svědkem“ vzniku nového dne je natolik poutavá, že to vstávání ani nevadí.“