PRO SENIORY

Bridget Jonesová: Láskou šílená (PRO SENIORY)

Když si na konci filmu Dítě Bridget Jonesové osudem nepěkně smýkaná Bridget (Renéé Zellweger) konečně padla do náruče s Markem Darcym (Colin Firth), zdálo se, že konečně došlo na „a žili šťastně až do smrti“. Bylo to přesně tak, bohužel to trvalo strašně krátce, protože Mark pár let nato zahynul na humanitární misi v Sudánu. Dnes je Bridget vdova, sama pečuje o devítiletého syna Billyho a čtyřletou dceru Mabe, a nemůže se pohnout z místa. Jediným chlapem v jejím životě je bývalý milenec Daniel Cleaver (Hugh Grant), kterého však využívá jen na občasné hlídání dětí. Ovšem ani ona nemůže ustát soustavný tlak, který na ní vyvíjejí kolegové z televize, přátelé a rázná gynekoložka (Emma Thompson). Ti všichni se shodují, že na život bez chlapa je v jejím případě ještě brzy a že by si měla někoho najít. Sotva Bridget tuhle myšlenku konečně vstřebá, začnou se dít věci. Které jiné dámě v nesnázích by se poštěstilo, že ji zachrání o jednu až dvě generace mladší student (Leo Woodall) a hned se do ní bezhlavě zamiluje? A proč pořád naráží na lehce neurotického učitele (Chiwetel Ejiofor) svého syna, který mu pomáhá překonat trauma ze ztráty otce? Bridget je zkrátka na roztrhání, na prahu nových milostných dobrodružství, jenže by to nebyla ona, kdyby se to zase nějak nezvrtlo. Příběhy Bridget Jonesové patří k nejúspěšnějším filmovým sériím, předchozí tři díly už v českých kinech viděl víc než milión diváků.

Sbormistr (PRO SENIORY)

Svět dospívajících zpěvaček, prestižní koncerty a turné po vysněné Americe, to je proslulý dívčí sbor, do nějž se na začátku 90. let touží dostat i třináctiletá Karolína (Kateřina Falbrová). Během přelomové sezóny se musí vyrovnat s nadanými konkurentkami včetně své starší sestry Lucie (Maya Kintera) a získat si respekt obdivovaného sbormistra (Juraj Loj). Křehké našlapování okolo tvůrčího vztahu s autoritou, jejíž metody není Karolína schopna dohlédnout, se může ale snadno vymknout. Režisér a scenárista se inspiroval zejména kauzou sexuálního zneužívání, která v nultých letech vypukla kolem pěveckého sboru Bambini di Praga. V tom případě bylo pozoruhodné hlavně soudní přelíčení, kde proti sobě stála protichůdná svědectví bývalých sboristek. „Snažil jsem se pak vytvořit fiktivní příběh, který by kořeny rozdílné interpretace minulosti plasticky ukázal,“ říká Provazník. „U podobných, léta zamlčovaných kauz společnost často nevěří obětem. Dokonce i jejich blízcí – kamarádi nebo rodina – zpochybňují jejich pravdomluvnost, paměť, bezúhonnost. Málokdo si ale uvědomuje, jak složitý vztah mají k pachateli. Jak tíživá a zároveň křehká je jejich zkušenost,“ vysvětluje režisér motivaci k natáčení a dodává: „Ve filmu se snažíme tenhle vnitřní zážitek divákovi přiblížit – neschematicky, v emotivním příběhu, se všemi vzlety i pády.“ Tvůrci si samozřejmě uvědomují, že jejich příběh se točí okolo složitého tématu a může vzbudit kontroverze. „Počítáme s tím, zároveň ale věříme, že film je natočený co nejkomplexněji a citlivě,“ dodal producent Jiří Konečný s tím, že na film mohou do kin přijít i rodiče se svými dospívajícími dětmi.

Duchoň (PRO SENIORY)

Byl největším talentem své generace. Příběh muže, který žil až příliš intenzivně. Filmový příběh Karla Duchoně začíná během natáčení silvestrovského pořadu v televizi v roce 1984 a muži, kterému ještě nedávno ležel u nohou svět, proběhne během jedné noci před očima doslova celý život. Vidíme, jak chlapec z venkovské kapely dostal příležitost hrát v klubech na západě a také to, jak se po návratu díky jediné písničce stal ze dne na den skutečnou dobovou pop ikonou. Psali pro něj nejrenomovanější hudební skladatelé a textaři na Slovensku, získával ceny na nejvýznamnějších soutěžích a přijížděly mnohé zahraniční turné. Obrovský úspěch však začíná probouzet i jeho vnitřní démony... A to vše budeme moci pozorovat v doprovodu jeho největších hitů. Duchoň přijde do kin v létě 2025, v roce, kdy si budeme připomínat 75 let od narození Karla Duchoně a zároveň 40 let od jeho smrti.

Jarek (PRO SENIORY)

Film o Jaromíru Nohavicovi je životopisný dokument, ale rozhodně není nudný a popisný. Jaromír – Jarek Nohavica je oblíbený a úspěšný český písničkář s písněmi, které známe všichni. Bylo o něm napsáno a řečeno mnohé. Je to však jen střípek celkového obrazu této výrazné a nejednoznačné osobnosti. Takže jaký je ten slavný, zbožňovaný i odsuzovaný písničkář vlastně člověk? Jeho život a obraz by byly jiné, kdyby nepřevzal Puškinovu cenu (za překlady písní Vysockého a Okudžavy) od prezidenta Putina. Muže, který rozpoutal válku na Ukrajině a je označován za válečného zločince. Tento fakt staví Nohavicu do špatného světla, i když už v první dekádě jeho profesionální dráhy, v nevlídných normalizačních časech, byl bojovníkem s režimem a dostal za to, co zpíval a říkal na svých koncertech, několik zákazů činnosti. Jaromír Nohavica píše písně přes 40 let. Jak se svět okolo něj mění, se odráží v tématech, která zpracovává i v atmosféře jeho koncertů, které jsou vždy vyprodány. Protože na jeho koncertě si každý najde to své. Jednoho potěší, druhého rozesměje, třetího rozpláče. Nevystupuje však vždy jen jako sólista. Spolupracuje s různými hudebními tělesy, například s Čechomorem nebo Janáčkovou filharmonií. Na svém kontě má přes 500 vlastních písní, spoustu básní, a nejméně 120 textů a překladů písní pro jiné interprety. Ty, které psal pro Marii Rottrovou jsou známé, ale méně se ví, že psal i pro Petra Jandu a skupinu Citrón. Nohavica je také nejpřekládanějším českým písňovým autorem. Jeho písně se zpívají polsky, anglicky, německy, rusky, ukrajinsky, chorvatsky, maďarsky, španělsky, italsky. Sečteno, podtrženo: Jaromír Nohavica je renesanční člověk - talentovaný, plodný, všestranný, osobitý, inteligentní, sečtělý a pilný autor a interpret. Sám sebe označuje indiánským jménem „Ten, kdo skládá a zpívá písně,“ ale umí a dělá toho mnohem více. Dokument by se klidně mohl jmenovat „500 odstínů Jaromíra Nohavici,“ protože jeho osobnost má tolik odstínů, kolik jich vtisknul do svých písní.